Slovenský čuvač bez jakýkoliv problémů zvládne výcvik poslušnosti, stopy a při zkušeném vedení i cviky obrany. Pro psa bychom neměli být jen vůdci smečky, ale i dobří kamarádi.

U malého štěňátka se zpočátku nedá hovořit o výcviku. Vždy začínáme tzv. výchovou štěňátka. Správná výchova a socializace nám později ušetří mnoho práce při výcviku. Měli bychom mít napaměti, že pokud není v pořádku správný vztah psa a pána lze cvičit velice těžko.

Socializace: 
Období socializace a vtiskávání je velmi důležité pro každého psa. je to období, které ve velké míře ovlivní chování daného jedince v jeho následujícím životě. V té nejinztenzivnější formě by mělo probíhat ve věku 7. až 12. týdnů (nejpozději do 16. týdnů). Začít se dá samozřejmě i později, ale vše je náročnější a zdlouhavější.
Pes který neprojde správnou sosializací může nevhodně reagovat na běžné situace. Vše může postupně vyvrcholit v nepřiměřenou bázlivost až agresivní chování pramenící ze strachu. Pes který neví jak na neznámou situaci správně zareagovat je nebezpečný nejen sobě, ale i svému okolí.
Při výběru štěněte je důležité najít zodpovědného chovatele, který není lhostejný k této problematice. Někdy je zcela opomíjena naprosto základní věc jakou je to, že štěňátko by mělo být do věku 50. dní u své matky a sourozenců. Tato doba je i chráněna chovatelským řádem!!! V rámci socializace se štěňě začleňuje do hierarchie, učí se přirozenou formou chovat ke své matce i ostatním sourozencům. Chovatel by pak měl štěňatům poskytnout co nejrozmanitější prostředí s různě velkými, barevnými a zvukově zajímavými věcmi, ale i setkání s lidmi různého věku od dětí až po seniory.

Chovatel dává štěněti důležitý základ vyrovnaného chování k okolí, ale nový majitel musí samozřejmě ve všem i nadále pokračovat !!!

Několik základních rad k socializaci:
Pokud se štěně něčeho lekne, nebo je v nějaké situaci nejisté je potřeba, aby jste se vy sami chovali klidně a sebejistě. Jednoduše napsané: chovejte se tak, jako kdyby se nic nedělo. Největší chybou je začít psa chlácholit, litovat, brát jej do ruky nebo jej trestat. Na druhou stranu, když pes sám na nějakou věc vůbec nereaguje je velkou chybou psa chválit (případně mu podat nějaký pamlsek) za to, že vůbec nereagoval. Svého psa bychom takovouto reakcí jenom upozornili na to, že se děje něco neobvyklého. Pozor i na intonaci hlasu !!! Zvýšený hlas nebo naopak šišlání pouze utvrzuje psa v tom, že jsou namístě obavy, protože pán se nechová přirozeně.

Štěňata jsou většinou hodně zvídavá a nedělá jim problém si neznámou věc očichat. Podporujte je v tom, ale dávejte pozor na situace, které by mohli negativně ovlivnit seznamování s cizími věcmi (náhllý nárazový zvuk apod.). Neexistuje univerzální návod jak psa seznamovat s novými věcmi. Občas se stane, že se zvídavé štěně připlíží k neznámé věci a úlekem se rychle schová za nějakou známou věc nebo člověka. Nenuťte ho, aby se na toto místo hned vracel, nevšímejte si jeho reakce a naopak vy sami se k věci můžete přiblížit. Zvědavost je u štěněte z dobrým socializačním základem větší než strach samotný. Pozor však na to, že tuto volnost můžeme psovi dopřát jen na klidných místech mimo silnice a podobné nebezpečné místa !!! Někdy je lepší pokračovat bez povšimnutí z místa setkání s neznámou věcí a vrátit se k ni druhý den. Malé štěně někdy můžeme posílit i tím, že mu neznámou věc dáme očichat z naši náruči.

Váš pes odmalička potřebuje, aby jste se mu dostatečně věnovali. Socializase je však základ všeho. Počítá se sem i seznámení s ostatními zvířaty, dopravními prostředky, městem, ale třeba i pachy lesní zvěře .... Se vším vlastně psa seznamujete nenásilnou fornou na společných procházkách.
Nezapomeňte však štěněti dopřát volný pohyb bez vodítka. Tento pohyb na volno je velice důležitý na vytvoření si vazby na vás - tady vlastně postupně dáváte základ i pro pozdější výcvik.

Výchova:
Výchova je tak trochu součástí socializace. S výchovou začínáme co nejdříve. Už malé štěňátko, které si přivezeme od chovatele je ochotné naslouchat našim povelům.
Každý asi začíná tím, že učí psa čistotnosti. Dobře vychovaný pes by nám neměl být na obtíž likvidováním našich věcí, nebo znečisťováním bytu.
Z mé zkušenosti doporučuji rozlišovat dva povely, které se zdají být mnohým stejné.
Jsou to povely :
NESMÍŠ: povel nesmíš znamená teď právě to nesmíš udělat i když jindy se to může. (např. nesmíš jít do bytu, protože máš špinavé tlapky, ale s čistými tam můžeš)

FUJ: povel fuj znamená nikdy se to nedělá za žádných okolností. ( např. požírání výkalů, přeskakování nebo podhrabávání plotu, okusování nábytku ...apod.)

Slovenský čuvač je velice přizpůsobivý, nejlépe je mu venku, kde hlídá dům a zahradu.Ve svém teritoriu by se měl pohybovat volně. Pokud nechcete, aby se pes volně pohyboval po celé zahradě, je vhodný velký kotec, kde má umístěnou i boudu. V žádném případě neuvazujte čuvače na řetěz. Tento styl života je pro ně nepřirozený a může mít negativní vliv na povahu psa. Čuvači je třeba se dostatečně věnovat, aby se nestal příliš samostatným a nezávislým. Cviky je třeba provádět formou hry, výcvik ale musí být naprosto důsledný. Vždy trvejte na splnění zadaného úkolu, i když zpočátku nebude proveden přesně. Tvrdý přístup psovoda čuvače nezlomí Člověk se musí naučit pracovat se svým psem v týmu a vést v tomto duchu i svého psa.

Výcvik:
Věnujete –li výchově čuvače dostatek času a pozornosti, podaří se vám vychovat psa, který s radostí plní vaše povely. Musí však poznat, že jsou k užitku. Dobře vychovaný čuvač se může bez problémů pohybovat na veřejnosti bez vodítka, dokonale plní obyčejné povely sedni, lehni,vstaň. Naopak jej zpravidla velmi brzy omrzí hry s míčkem a podobné aktivity, i když existují i výjimky.

Slovenský čuvač je schopný bez větších problémů složit základní zkoušky jako jsou :

ZZO = zkouška základního minima (dle NZŘ)

ZOP = základní ovladatelnost psa (KJ ČR Brno)

ZPU 1 = základní upotřebitelnost psa— následná zkouška ke zkoušce ZOP

BH = zkouška doprovodného psa

Přehled všech zkušebních řádů najdete na Portále plemene Slovenský čuvač.

Tyto zkoušky nejsou určitě jediné , které můžete s čuvačem skládat. Většina čuvačů má velký zájem o stopu, a tak lze s úspěchem skládat i stopařské speciálky (to jsou zkoušky, kde není obrana).
Obrana jde cvičit i u čuvače, ale připravit psa na zkoušku většinou vyžaduje velkou zkušenost psovoda.

Čuvač ke své chovnosti nepotřebuje mít složenou žádnou zkoušku, ale věřte, že je to krásné zakončení vaší společné práce, kterou slyšíte ohodnocenou od jiného člověka.
Pro každého čuvače jsou povely poslušnosti jakousi náhradou pracovní vytíženosti. Dnes už si asi nutně nebudete pořizovat stádo ovcí, aby byl váš pes zaměstnán.

S vaším psem nemusíte dělat jen sportovní výcvik. Poslední dobou se stále více lidí a psů věnuje kynologickému sportu jako je psí parkur—agility. Čuvač miluje pohyb a tak je mu tento sport velice blízký.

Od roku 2009 je možné čuvače přihlásit i do třídy pracovní.
Podmínkou přihlášení do této třídy je předložení malého certifikátu, který je možné získat po splnění a doložení minimálně jedné z uvedených zkoušek:

ZM, ZVV 1, ZVV 2*, ZVV 3*, ZPS 1, ZPS 2*
IPO 1, IPO 2*, IPO 3*, IPO – FH
SchH/VPG 1, SchH/VPG 2*, SchH/VPG 3*, FH 1**, FH 2*, FPr 1, FPr 2*, FPr 3*
ZPU1, ZPU 2***, ZPOP 1****, ZPOP 2*, ZPOP 3*
ZZZ, ZZP 1*, ZZP 2*, ZPP 3*, ZLP 1, ZLP 2*, ZLP 3*
(pozor při zkouškách ZZP a ZLP musíte být členem Svazu záchranných brigád kynologů ČR)

* při skládání této zkoušky je třeba doložit potvrzení o zkoušce nižšího stupně.
** pro zkoušku FH 1 je třeba splnit zkoušku BH, SchH/VPG 1, nebo IPO 1.
*** pro zkoušku ZPU 2 je třeba mít splněné zkoušky ZOP a ZPU 1.
**** pro zkoušku ZVOP 1 bylo třeba splnit zkoušku ZVOP- tyto zkoušky skončili v r.2009

POZOR !!! Úspěšné složení zkoušek : ZZO, ZOP, ZVOP, BH, IPO – V a VZ
neopravňují k zařazení do třídy pracovní !!!
V některých případech jsou však důležité pro plnění následných zkoušek, viz výše.

Třída pracovní je povolena na:
oblastních, krajských, speciálních, klubových a národních výstavách.

Zkoušky z výcviku nejsou pro čuvače k chovu potřebné. Výcvikem se přesto zabývá stále větší počet lidí. Je to společně trávený čas psa a psovoda, kdy spolu mohou něco dokázat.

Dnes je možné skládat i klubové zkoušky poslušnosti CZOP, CZPU 1 - 3

Před tím, než k nějaké zkoušce nastoupíte je třeba splnit několik podmínek:

• Musíte být členem nějaké ZKO (základní kynologické organizace), nebo členem klubu (spolku) chovatelů slovenských čuvačů a prokázat se členským průkazem.
(Samotný doklad o zaplacení členského příspěvku nestačí.
Psovod je veden pod evidenčním číslem organizace, kterou zastřešuje ČMKU)
Pes musí být čitelně nezaměnitelně označen – tetováním v uchu nebo čipem.

• Je třeba nastudovat zkušební řád zkoušky.

• Připravit psa na vybranou zkoušku.

• V den vykonávání zkoušky mít sebou potřebné dokumenty :
očkovací průkaz,
průkaz původu psa,
dle zkušebního rádu i potřebné pomůcky (košík, řetízkový obojek, vodítko…),
pokud je váš pes čipován je povinností mít sebou i čtečku pro identifikaci psa.

• Do průkazu původu se zapisuje úspěšně i neúspěšně složená zkouška.
Při skládání vyššího stupně zkoušek je dokladem potvrzení o vykonané zkoušce, nikoliv zápis v průkazu původu.

Po úspěšném složení zkoušky ještě musíte:

• Garanta zkoušek (organizace ČKS, MSKS, KJ ČR, ZSBK – tak, jak je uvedeno v potvrzení o vykonané zkoušce) požádat o vystavení malého certifikátu o složené zkoušce. K žádosti je třeba přiložit kopii PP, případně i příloh – oboustranně a kopii potvrzení o vykonané zkoušce, kterou vystavil rozhodčí.
Certifikát obdržíte poštou na dobírku cca za 119 Kč + poštovné cca do 3 týdnů.

Tento malý certifikát je jediným dokladem pro třídu pracovní.
K přihlášce na výstavu je nutné přiložit kopii PP a kopii tohoto certifikátu.

Závěrem bych chtěla zmínit několik mýtů, které jste možná kolem výcviku zaslechli proč u čuvače nedělat právě tuto věc: Nevěřte všemu, co se povídá.

Čuvač jako pastevecký pes se nehodí k výcviku (je nevycvičitelný):
Čuvač určitě vycvičit jde. Dovedete si představit baču někde na salaši, který by neměl ovladatelného psa ? Bača se musel na svého psa vždy spolehnout, nemohl si dovolit mít neovladatelného psa.

Čuvači neaportují: samozřejmě , že každý pes je jiný, ale pokud je čuvač k aportu cvičen odmala hrou nemá žádný problém. Jsou i čuvači, kteří aportují vášnivě.

S čuvačem by se neměla dělat obrana, aby se nestal zlým: Obrana není o tom vydráždit nekontrolovatelně psa. Každý pes musí být ovladatelný i za situace, kdy se příkazům věnuje razantně. Pánem jste vždy vy a pes by měl pána poslechnout za každé situace—to je u všech plemen stejné. Někdy naopak psovod psa dokáže lépe odhadnout a včas zasáhnout.

U Čuvače většinou nedocílíte razantního zákusu na rukáv,jako u německého ovčáka, čuvač bude vždy vše brát jako hru.

 

Socializace, výchova a výcvik Slovenského čuvače jsou vlastně chvilky strávené po boku vašeho psa. To, jak ke svému psu přistupujete se odrazí na jeho povaze.